Střepetání...

Střepetání...

Anotace: ...

baví mě
když myslím na něco
ale
nepojmenovávám...
vytvářet
ale nevlastnit
působit
ale nezáviset
když něco moc chci
radši toho nechám...

občas rozbíjím sklo…

to
když se moc držím
toho co mám rád
a začnu lpět
na trvanlivosti..

to rozbíjení
uvolňuje energii
zbavuje křečovitosti...
to
mi totiž připomíná
že život je neustálá změna
že kráčím cestou pomíjivosti….

s podivnou lehkostí
míjím střechy domů
mraky
poslední vysílené ptáky
země se zakulacuje
a
stažená vlna
se převaluje...

Autor enigman, 17.11.2008

Přečteno 389x

Tipy 38

Poslední tipující: pejrak, Holis, Manon.H, střelkyně1, Veselý Drak, Iva Borecká, labuť, páááááááá, Lota, NikitaNikaT., ...

ikonka

Komentáře (9)

ikonka

Komentujících (9)

ikonka

Doporučit (0x)

ikonka

Komentáře

19.11.2008 10:54:00 Veselý Drak

Silně krásně z mojí duše..Tebou psaná - nevídaná !!!!!ST!!!! Ď

18.11.2008 19:58:00 Tacca

..ničitel či stavitel..prázdný přitom plný..zajímavý..

18.11.2008 00:06:00 Lota

...a jak k tomu přijde to sklo ???... :´-(

17.11.2008 23:28:00 jita.1965

Taky přemýšlím, myslím, že to moc dobře znám ...

17.11.2008 21:00:00 Mbonita

ST... není zbytí
je v tom
nesnesytelná lehkost
bytí...:-)

17.11.2008 20:01:00 Psavec

Moc se povedla.

17.11.2008 19:42:00 uživatel smazán

kolik moudrosti
je v tvé básni...
nutí k zamyšlení

17.11.2008 18:54:00 WAYWARD

...zajímavé

17.11.2008 17:55:00 Caracol

mě baví číst.. tvé básně ;-)