Malí uschlí draci listů
se stopkami ztracených směrů
dutě zní pláč podzimních dešťů
v unaveném večeru.
Lesklé stuhy silnic
svázané v nočním bloudění
chtěla jsem mít víc
než občasné loučení.
Stromy se tyčí k chladné obloze
podél stovek bílých patníků
rtuť tepla spadlá ve strouze
lesklé stuhy silnic
do dálky v únavě
v odrazu zřítelnic.
Je ticho.
Monotónní píseň motoru
ztrácí se v kapkách
po cestě dolů i nahoru.
To musí být úleva, jet domů po náročném týdnu..ale pozor - neusnout za volantem!
30.11.2008 19:52:00 | Chancer
Povedla se. Přeju vždy šťastný návrat.
23.11.2008 20:35:00 | JaniHani
Končící týden, víkend před sebou, Tvá báseň vdechla mi, melancholii... s venkovní bílou peřinou... :o)
22.11.2008 15:53:00 | labuť
krásnááá:)
22.11.2008 00:14:00 | okousaná od světlušek
Když Tvou báseň čtu, mám pocit, že v tom autě sedím. Já mám takové cesty docela rád, když prší, je mlha... má to něco do sebe, ale nesmím píchnout, potom se to kouzlo vytratí.
21.11.2008 22:02:00 | Tygropes
Věřím, že doma je doma, abo prostě někde v křesle, či gauči s dobrou kávou, abo drinkem, jen tak v polože, je pro pocit, že tělo odpočívá...
21.11.2008 22:00:00 | NikitaNikaT.