Už...devět.

ráno, před cestou na hřbitov :

Devět let
na cestě
k dospělosti…?

Nemám kam,
a přece se blížím.

Snažím se zachytit
konečky prstů
zacuchanou
bílou přízi
vzpomínek.

Dnes tady nejsi,
tiše se plížím.

A nesu Ti se svíčkou
to nevyslovené,
bolavé
i krásné.
Přidám kamínek.

Není koho se ptát,
co bylo a jak.
Není už
kdo by věděl.

Nemám Tě
a nebudu mít…
v duši je smutek,
i veliký klid.

........................

večer, už doma ve vzpomínkách :

studeno,
že nevyhnal by psa

vítr
až na kůži cítila jsem

vlasy
plné lístků smuteční vrby

popaměti
vedena tichým hlasem

za Tebou