odešel jsem
po krysích stezkách
vyždímaný
z nevlídných obydlených míst
v milostném sevření
severáku
do náruče lůna přírody
abych mohl nasytit
svou vyprahlou hladovou duši
k uvědomění
existenčního propojení…
tam kde poločas rozpadu
nic neznamená
tam vzduch voní
kde jedinou cestou
jsou vodní toky
tam sveřepý čas
ztratil hlas
kde vládne symbióza
už dlouhé věky...
tam kde divoce
pravěk dýchá
s lehce pobaveným úškebkem
nad malicherným životem
cizince ve svém území
předhoří
stoupajícího terasovitě
do horských hřbetů
s úžasem
uchváceného tichem
v bláznivém opojení
kyslíkem
uvolněným
z praskajících ledovcových
bloků tisíciletí
bortících se
do laskavého objetí moří
pod patou spících
bohů ohně sopky….
v agónii obřadů
znovuzrození
nechal jsem se zcela
prorůst harmonií
jejího těla
tak jak to chtěla
všeobjímající Bezejmenná...
velkonohý
bosý pastevec
lovec a sběrač
a mým jazykem
je Ona...
A rázwm jje ten cípek Jižní Ameriky v české kotlině. :) A za okny fučí meluzína...
30.11.2008 12:51:00 | Triffid Kolbe
a já zas neumím psát. Omlouvám se, za překlepy, to ne já, to ten zatracený laptop. :D
30.11.2008 12:51:00 | Triffid Kolbe
ST
odešla jsem pěšky
do lůna pralesa
ke kořenům
podstatě svého já
tam ticho mi
napoví kdo vlastně
jsem...
30.11.2008 12:37:00 | Mbonita
Náhodou jsem se taky díval na TV a Tvůj popis té krajiny sedí - moc pěkně jsi to vyjádřil :-))
30.11.2008 08:15:00 | poustevník Jirka