Co se stalo v šalvěji

Zlo otrávených růží se leskne na hladině snů
a někdo křičí až zalyká se vzduchem
a vítr na střechách je vypravěčem příběhů.

Ten dnešní
- - - - je o spánku a o víle jenž tančí v něm,
víle již miluješ pod líbajícím měsícem.

Včerejší touha je dneska vášní lepkavou,
ulpívá na kůži jak voda vodopádů
jež padá dolů, když prameny máš nad hlavou!
Však náhle - mezi vás - postavili - b a r i k á d u.

Rozedraná duše, kousky mrtvých citů, krev na stěnách a v očích.
Dál proti větru močíš.
Dál proti tobě fouká.
A šalvějová louka je matkou toho brouka co ti z uší kouká a do hlavy ti vtouká
hřeb
cestou na pohřeb.

Hřeby v dlouhé bedně konce tvého žití
přepychově zlatem v kostelíku svítí
a na nebi měsíc líbající září
a tvá dobrá víla
- - - - (v tvé krvi)
- - - - - - - - (tvé srdce)
- - - - - - - - - - - - večeři si vaří.