Vojenská

Sněhobílé vločky kryjí,
louky stromy.domečky
a maminka v rodném hnízdě
peče sladké vdolečky.

Při vzpomínce tváře smyjí
od prachu slzí bobečky,
jsem daleko v cizím místě,
za lestnatými kopečky.

Daleko,však přesto blízko,
dělí nás ostnatý drát,
na vojáky všic si hrají,
ale já chuť nemám hrát.

Buď zdráva má rodná vísko,
směj se ,máš-li touhu smát.
Málo mně tu lidé znají,
ani já je nechci znát.