Anotace: ...pro jednoho přítele, co nebylo mu vesele a přesto druhým úsměv dal (nehrál ho, jeho úsměv hřál)... :o)
Znáš radost...
znáš i její tóny
a to, jak čeří hladinu...
znáš všechny její feromony,
víš, že nechutná po vínu...
Znáš radost...
vše, co umí dávat...
jste přátelé snad od věků,
kdy duše lidská byla nahá...
znáš chvění jejích doteků...
Znáš radost...
znáš moc jejích kouzel,
když září z očí člověčích...
a nenecháš nás topit v touze...
věnuješ...v darech největších...
"Štěstí je to jediné, co člověk může dát i když to sám nemá!"
Také se snažím o to, abych byl jak Frankie dlouhán a rozdával jen radost a útěchu, ale někdy mám co dělat, abych se zas dokázal chovat vesele a bezstarostně, když by člověk nad tím vším nejraději zaplakal...;o(
***Naštěstí se pak vždycky najde nějaký neznámý rezervní zdroj energie, člověk jde zas dál a hýří úsměvy i optimismem, které mu potřební kupodivu věří...A já si vzpomenu na Senecu: "Staraje se o štěstí druhých, nalézáme svoje vlastná!" Asi na tom něco bude...;o)))
10.12.2008 12:46:00 | Kozoroh 1
Už jsem se bál, že jsi zapomněla básnit. :o)
Oči zavřené.
Vše jen tak poslepu.
Však duší všude,
a srdce otevřené
To baba ježí
v jednom rozkvětu…:o)
Nádherná báseň, už dlouho jsem tu nečetl krásnější. ( to je tím, že nepíšu:o)))
04.12.2008 19:37:00 | kouzelníček
Kdo radost zná a dát ji umí
úsměvem rozzáří krov
kdo přivede tě na výsluní
v ševel změní příval slov
kdo duši, srdce hledá v lidech
zná sílu stáhnout z mlhovin,
jej neztrať, každý jeho výdech
je hebký dotyk, lásky čin
***
Jiří senior
02.12.2008 19:08:00 | j.c.