O touze

Cesta začala v noci,
přesto viděl jsem jasněji,
objímajíce cizí moci,
vzpínal ruce k naději,

tak skvostný rudý úsvit,
nedosažitelný drahokam východu,
běžel jsem, zkoušel prosit,
však on rozhodl o času příchodu,

krev duše mého snažení,
stíral každý nový večer,
na kolenou sražený,
asi jen moc málo běžel,

nedotknutelný obzor se mi smál,
jen blázni a děti běží za sluncem,
a já nejsem blázen, já sem král!
Král...
Král...
Král...
....
Ve vlastní zemi... Pitomcem!