Kýval ses do rytmu

Zněl zvon,
ty do rytmu ses kýval,
vždyť smysl pro rytmus
si odjakživa míval.
Zněl zvon
a den pozvolna zýval.

Zvon zněl
a končil denní shon.
Jen starý gramofon
svůj smutný chanson pěl.
Zvon zněl
a strom se kýval s tebou,
tvé ruce tolik zebou..

Houpal ses do rytmu
- na sobě starý kabát.
Vítr tě pohladí
a z šedé oblohy
déšť jemný začal padat,
ač nesnášíš ho k smrti,
dneska ti nevadí…

Již zmlkl zvon,
ty nepoznal jsi změnu.
Vzduchem vanou zbytky
tvé vůně od parfému
i starý gramofon
už dohrál melodii
a ty se dál kýváš
a den se s nocí míjí.

Věci se nezmění,
ty zůstávají stejné,
na stole leží dál
noviny rozečtené.
Na gramofon si dále sedá prach
a stejným zůstane
i pan král na kartách.
Jen provaz z komory,
jen ten tu dneska není,
nikdo ho nehledá,
jasné je vysvětlení.

Už nezněl zvon
jen vítr stále vál
a ty ses v jeho moci
mlčky houpal dál.