Stoletý nápěv vane z minulosti
prastará freska na zdech zřícenin
mrazivý pocit strachu v morku kosti
na každém rohu číhá vlastní stín
Ponocný lampy zháší o půlnoci
měsíc se tváří jako tajnůstkář
ruka co ve tmě tápe bez pomoci
do ohně háže starý breviář
Ve snech a v povlacích na polštáře
zůstává otisk známé tváře
dál
Velmi přesvědčivá, navíc pestrý výběr slov. Radost číst takové básně.
08.12.2008 14:18:00 | Dota Slunská
Nádherná atmosféra na mě dýchla...Básnička voní, jak by pocházela z té minulosti...1*
07.12.2008 13:32:00 | Isobel
Takové otisky zůstávají často na dlouho, je dobré naučit se pamatovat si z nich to dobré...
Robot souhlasí a píše UMIííí! :-))
07.12.2008 09:23:00 | poustevník Jirka
můj polštář si na svůj otisk ještě nějakou tu chvilku počká...pod postelí.
06.12.2008 23:45:00 | Kristine Clary-Aldringen