Zrcadlení

Anotace: ... takhle to dopadá, když se neudrží jedna souvislá myšlenka ... :-)

Ve výtahové kleci,
v zrcadle pozoroval 22 vteřin svůj odraz.
Připadal si starší,
ne starý, ne unavený, pouze starší
než mu vlastně ve skutečnosti bylo.

Každým krokem
zanechával nesmazatelný otisk
ve věčnosti všeho bytí.
Cirka 45 metrů nad zemí se cítil jako ON.
Přikován mrazivými vzdechy
probouzejícího se města
nad kterým kroužil
z počátku pouze svým pohledem.

První sluneční paprsky se staly jeho spásou,
které osvobodily zamrzlé citové obvody
a dovolily mu znovu milovat.

Stal se malířem, sochařem,
prostě umělcem,
který nemaloval, nesochal,
ale miloval
ranní probouzení,
večerní usínání.

Listopadové dny
odnesl proud času do zapomnění,
tam do míst, kde časoprostor
pozbývá svůj hmotný význam
a zůstává pouze vůně
heřmánku
co často cítil z jejich vlasů - byl šťastný
za každou takovou chvíli.

Většina stromů se zbavila
své načančané zelené parády,
dlažební kostky na náměstí
zasypal první příval sněhových vloček.
Byl čas .... říct všem ....
..
zima je tu
.