Anotace: ...sebeklam...
Výčitky z tváře jen tak neutopíš,
zavolals žháře, z té tváře:
"Chlape pojď ke mně blíž."
V poháru krve zase pravda hoří.
Věděls už prve, svět se zboří, když nepřiloží.
Černé oči jen tak nerozjasníš.
Do cesty vkročí ti s loučí
a jde stále blíž.
A do poháru další krev se leje.
Už vážně zle je, ni ten nejchytřejší nedospěje.
Uprostřed lesa stojíš a pravdu znáš,
Sám sobě žhář,
stejně tak sám sobě lhář.
Teď vzpomínáš si kde se pravda vzala,
předtím než vzplála, když tvá vlastní vůle přikládala...
09.12.2008 20:29:00 Mbonita
studna, že dna nedohlédnu..
tak si sednu
a budu o tvých verších
meditovat
09.12.2008 19:42:00 saddova
souhlas s Gabkinem, ale nelibi se mi forma a caste opakovani slov, vim, ze to tam asi dle tebe ma byt, jen vyjadruji osobni prostor, i kdyz u tebe vim, ze mne za to kamenovat nebudes,.. zda se mi, ze se tu jedna o nynejsi rozpolozeni, snad vztek... neni to spatne napsane, ale mohlo by to byt, dle meho, lepsi...