Anotace: každý jsme někdy hercem a někdy divákem...potřebujeme se navzájem...
Připadáš si jako herec
prkna pod nohama ti občas vržou
stejně jako sedačky v hledišti
když chceš vidět
jak vypadá svět
jakou roli bys chtěl...
můžeš mít každou...
jen některým kostýmům jsi už odrost´
a v některých se ještě ztrácíš
ten duševní sedí
a rozumový občas škrtí
snad jako varování
někdy sedáváš v té malé polokouli
a se svou znalostí rolí
sleduješ ostatní
a čekáš, až budeš mít šanci
nadhodit repliku
neodříkávej však celou roli
i když prožil´s ji na vlastní kůži
život není představení
jednoho herce...
i osud je excelentní herec
možná spíš režisér
kabaretiér
vždy sakra těžký spoluhráč
jež tahá za nitky
a vodí tě po jevišti
jako lidskou marionetu
sám skryt všem pohledům
nesmutni a směj se
přestože máš někdy chuť to vzdát
je ti do breku
a už nechceš žádnou roli
vezmi osud do svých rukou
a buď to TY
kdo tahá za provázky
podívej se do hlediště
a čti v těch tvářích
vidíš?
jsou smutní
když v očích máš slzy
a smějí se s tebou
když je ti krásně
přišli za tebou...
na tvé představení...
krásně napsáno ...a tak to asi funguje, "jen" to tak šikovně zveršovat, hezky
(na okraj: naprosto odmítám hrát, nebaví mě to... ale stejně si všichni jenom myslí, že to hraju :) )
29.12.2008 20:44:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Jsem herec.
Světla mi svítí do oči,.
a já hraji.
Hraji jak…
O život?
Někdy,
když hraji mlčící repliku
Ptám se sám sebe.
Je v té tmě hlediště někdo,
kdo mne vidí,
naslouchá?…
10.12.2008 12:36:00 | kouzelníček