Když stromy výše nemohou
rodí se tráva
kde tráva chřadne
rodí se kámen
Po kameni stoupá člověk
Cesty se protínají
v průsečíku doteků
země a oblohy
Tam se nitro
plní tichem
jako balón
horkým vzduchem
Oči nabíjí milióny voltů
Elektrárna krásy ...
Svaly se vzpínají závratí
Myšlenkou
po volnosti
Duše čeká na zmoudření
Hory jsou proto
aby přitahovaly
Vrcholy
aby se dobývaly
Život
aby se žil.
...až tam, kde stromy už růst nemohou * a potom ještě o pár kroků výš * (klidně i s bolavýma nohama) a s rozesmátou pusou *
11.12.2008 14:57:00 | Šerpík 1
ST! myslím, že slůvek není potřeba. Krásná básenka, dobře se mi četla, myšlenková, pocitová...
11.12.2008 13:30:00 | NikitaNikaT.