...............

obloha pokrytá mraky šedými
brání slunci svitu proniknout
až na zem paprsky svými
teplotu nahoru tak pozvednout

chladne země jako srdce tvé
jež škraloup ledu zabaluje zcela
nepustí ho zřejmě z moci své
i kdyby náhle rozmyslet ses chtěla

zemské póly vlastní čepici sněhovou
kde pod slupkou zmrzlou pevná zem
uchovává šanci snad víc než mizivou
stejně jako noc slibuje krásný sen

horká láva v jádru země čeká
podobna citu v osrdí uschovaném
nejednou prorazí a svět tak leká
kéž k stejné chvíli opět se dostanem