Kuře

Nůž v pravé ruce
a v levé mrtvolu.
Zběsile buší moje srdce,
když mlčky stojím u stolu.

Oči planou chladným ohněm
a krev mi tepe zběsile.
Dávno je už,dávno po něm.
Neubránil se přesile.

Jeho tělo studené jest,
krev v žilách se mu zmrazila.
Květ života už nebude kvést,
přec já ho nezabila.

I tak připadám si jako vrah,
když stojím nad ním s nožem v ruce.
Jeho tělo nezmění se v prach
a možná to mi trhá srdce.

Změní se v odpornou hmotu,
až projde mi traktem trávicím.
A jeho krev v mém potu
prozradí milicím,

že právě já se kanibalem stala,
ač nebyl to člověk, nýbrž zvíře!
A spravedlnost s hladem se rvala,
když chtěla jsem dát se k jiné víře.

A přece jsem ho pozřela,
i když bylo nevinné mládě.
A spravedlnost zemřela,
ve mně, přírodě, v celé vládě!

Milice mě nedostihne,
nemá mě zač obvinit.
Žádný trest mě nepostihne
a kuře ve mně může zhnít.