Anotace: hrůza co se někdy děje...snad mě to nepotká...
Kdysi jsem si říkala
Že nechci být další
Paní Bovaryová
Ale pak jsem potkala
To stvoření
Klopýtalo jak nemocná myš
V ruce mělo poupátko
Malou bílou růži
Asi voněla
Nebo taky ne
Náplast na všecky ty rány
A před ní hrdě šel
Její silácký manžel
Vztyčený jak řecký bůh
Nyní pyšný na své dílo
A ty jeho oči...
/Hele, tohle vy neumíte/