Pod břehem

Muž potřebuje ženu
kořen jilmu vlhkou hlínu
i statný strom do opilého proudu padne
zradí-li jej ona
převaluje se líný kmen
v kalných vírech po léta
než zapomene docela.

Nedorašené pupeny ode dna
vybíraly děti v galoších
brodící se předloňským dubnovým břehem.
Mělce a hladce v dlaních
nevinné oblázky z nich
vycedily zkřehlými prsty
bílými jak bez života.

Máma jim zas bude prát kalhoty
zmazané krvavou hlínou.
Shrbené klestí na otop
přivleče ji podvečerem z lesa
v ložnici se probouzejí
raší z mužova dřeva
z údů stloukané postele
její vzpomínky.