Křesťanský komplex

Anotace: ... pavilón č. 5

Zbídačené duše
vyhaslé plaménky
slunce živoucího
cítím se tak kruše
až padám únavou
jste světýlky na cestách
pláču pro vás
nahota má není nahotou
šťastná jsem
a slzy mi padají z očí
jsou černé jako temnota
za zdmi nářků, utrpení,
jít dál, kde není já a ty
spojením v jednotu vyzníváme
složení z krůpějí bolesti
svorně kráčíme ke štěstí
křik už nás neděsí
je hlučnější než ticho
na zdi vystřižená srdce
složená do pětice
a lotos, mlčící ryba
z úst se řine lidská krev
sušené květy a mříže
lidskosti naší tíže
strohá výzdoba, za oknem strom
platíme daň za odlišnost
průvan osvobozuje ducha
slzy smývají viny
i druhé poloviny
mlčí, křičí, stékají
naše křivdy utají
klika pouze z druhé strany
uzamčeni před světem
špínu svojí zametem
bílí andělé s pilulkami zapomnění
duši léčí, srdce rozloučení
tak ještě prázdný list vzdoru
bílý, modrý a červený
prázdnotou svou ztrápený
v závislosti nadějí
bílých, sněžných závějí
jste mou berlí na cestách
v vašich duších není špíny
nedůvěra tažená po zemi
do svých představ zbláznění
tam kde není nočních stínů
člověk není úplný
listy šumí člověčinu
pobyt zde je povinný
jste mým mýdlem
čistíte mě
tepem v srdci ztrápeném
vymeteme pochybnosti,
pýchu v sobě zaženem
poblouznění ideály,
touhou, sny a láskou svou
nižší není povýšený
snad jen vlastní podobou
zapomeňte, co vás trápí,
kdo vám křídla polámal
stůjte při mě a já při vás
život hrajme pořád dál
ten kdo nemá tolik štěstí
jako jsem já mívala
o vesmíru sen jsem snila
kde bych lásku rozdala
klepeme na dveře volnosti
ta se však v nitru ukrývá
na botách napsána vlastní jména
duše před světem uzamčená
čekáme vlastní osud s pokorou