Krmím kachny u vody
zatím plná pohody
než soumrak padne na víčka
kde je moje holčička?
Někde v dáli, oči pálí
vkrádá se tam slzička.
Nejsem silná, to je zdání
připravte se na zklamání
jako včera, tak i dnes
tiše volám SOS.
Smutek padá na duši
to se přece nesluší.
Takhle se to nedělá
a tak tedy zvesela
poručíme větru dešti
bude pršet, bude vát.
Už mi z toho hlava třeští
přestanu už vzpomínat.
Sotva do baráku vtančím
už si zpívám, už si jančím
všeho mám, co hrdlo ráčí
o co tady vlastně kráčí?
Tak buď ksakru veselá
to všem radost udělá.
Tak se snažím, tak si žiju
vařím, peču, peru, myju
pak si sama vyjdu ven
víkend budiž pozdraven!
A až vyprší můj čas
vrátím se k vám domů zas.
krásné...máš pravdu..dost bylo smutku..a do Nového roku jen a jen zvesela...
31.12.2008 11:09:00 | Agniezka
Líbivé. Co to je? Zveršovaný týden? Dal by se zveršovat i rok? život? vesmír? zajisté. Čeho se bojím... že neexistuje nic, pro co bychom neměli ty naše naivní verše.
29.12.2008 23:13:00 | anilwap
Deníčky jsem si nepsal,ale často rád vzpomínám na dětsví, čerpám z něj sílu a v reálu se tam vracím.
29.12.2008 18:09:00 | Mario de Janiero