Krabice

Vůně a vzpomínky
jak bojovala
sama se sebou
zoufale utíkala
a lezla po stromech

Všechny ty útržky
uložila do své krabice
a má ji v duši
jak sbírku
zažloutlých fotografií

V pokoji
plném dárků
od bývalých milenců
medvědu z plyše
co sedí obrácen
ke zdi
vypráví
jak savem postříkala
fialové prostěradlo
a pak ty tečky
hladila svými prsty a slzami

Vrací se
na ta místa útěků
a vítr ji tam
škube vlasy
a hází prach do očí
jako by se jí chtěl
pomstít za to
co sobě prováděla

Ta síla okolo ní
se nedá chytit ani vyfotit
jen ona ví
o době
kdy nebyla naživu

Každý má svou krabici
do které
rychle a bez rozmyšlení
zakládá vzpomínky
co časem vyčichnou

Někdy by stálo za to
otočit se
v tu určitou
chvíli