Vyzpívané tóny všech našich setkání
zapadané prachem času
co prásknul do saní.
Vyšumělý sekt z oslavy
pokrčená rána
hosté, co se nebaví.
Cesty končící v půli
slova na podrážkách bot
stáří mávající holí.
Šedavé úsvity v denním tisku
rozbolavělá ústa mlčením
tvůj dům a tvé sny z písku.
Nahota v lesku, co hasne pod očima
srdce vzrušené každý den
ale duši - té je zima.
Stopy, co mizí na chodníku
hladové a tiché
hledání bez milníků...
Jako by mi v každé sloce chyběl ještě další verš... asi to špatně čtu. :o)
10.01.2009 17:58:00 | Hesiona-Essylt