19ý století
letme se proletět
skrz devatenáctý století
kdy holky neměly smutek
a žárovky napětí
zkusme se podívat
skrz brejličky zánovní
že třeba se tenkrát stavělo
divadlo národní
a možná taky pršelo
a byl čas povodní
někde dál
(jen o něco blíž než za velikou louží)
tam stával chrám od maminky Boží
v něm nejstrašnější ze zvoníků
s jedním jménem na jazyku:
ESMERALDA
a jeho duše čistá jak kus prostěradla
a někdy v půlce
- v roce osmačtyřicatým-
někým moh být ten letopočet nazvanej i zlatým
tak tenkrát byl celej svět zahalenej do obláčku páry
a někteří vyšli ven
sedli si na práh
a pak se jenom smáli
a když přišli večery květnový
a tam kde borový
- a možná i březový -
zaváněl háj
tak to tenkrát šel básník na kraj
svýho srdce
(a možná dál než na okraj!)
možná tenkrát všechno začalo
a nebo třeba pokračovalo
a co víme....
stále POKRAČUJE!
tak zkusme hledat to starokrásné poslepu
i když Křižík lampy rozsvěcuje...
možná už máme jinou duši
a nechceme to co nám vlastně sluší
tak jak Lávra skrýval oslí uši
tak to je případ s tou naší duší
vše co nemá mít
tak to má váhu muší
a my jsme sami
jo
sami v týhle buši
vše co se nemá
to se rázem ruší
a každý skrývá svoje oslí uši
zle se na svět dívá
aniž to tuší.....
Přečteno 341x
Tipy 31
Poslední tipující: ewon, Pevya, Churry, Romana Šamanka Ladyloba, Terulienka, boruvka175, zzlatý, sluníčko sedmitečné, Vlk v rouše, radexk, ...
Komentáře (9)
Komentujících (9)