19ý století

letme se proletět
skrz devatenáctý století

kdy holky neměly smutek
a žárovky napětí

zkusme se podívat
skrz brejličky zánovní

že třeba se tenkrát stavělo
divadlo národní

a možná taky pršelo
a byl čas povodní

někde dál
(jen o něco blíž než za velikou louží)
tam stával chrám od maminky Boží

v něm nejstrašnější ze zvoníků
s jedním jménem na jazyku:

ESMERALDA

a jeho duše čistá jak kus prostěradla

a někdy v půlce
- v roce osmačtyřicatým-
někým moh být ten letopočet nazvanej i zlatým

tak tenkrát byl celej svět zahalenej do obláčku páry

a někteří vyšli ven
sedli si na práh
a pak se jenom smáli

a když přišli večery květnový
a tam kde borový
- a možná i březový -
zaváněl háj

tak to tenkrát šel básník na kraj
svýho srdce
(a možná dál než na okraj!)

možná tenkrát všechno začalo
a nebo třeba pokračovalo

a co víme....
stále POKRAČUJE!

tak zkusme hledat to starokrásné poslepu
i když Křižík lampy rozsvěcuje...

možná už máme jinou duši
a nechceme to co nám vlastně sluší

tak jak Lávra skrýval oslí uši
tak to je případ s tou naší duší

vše co nemá mít
tak to má váhu muší
a my jsme sami
jo
sami v týhle buši

vše co se nemá
to se rázem ruší
a každý skrývá svoje oslí uši

zle se na svět dívá
aniž to tuší.....