Anotace: Zabubaný v dece se šípkovým čajem na podzim si zrajem....
Sbírka: Zokadooka
Já jsem ty a ty jsi já ….
Když choulíme se k sobě
v naše tiché ghetto...
Nad posledním douškem
co dolévá nám babí léto
již první tlouštík
s tváří podzima
Svůj ranec s větrem
jež stromům krade listí
pomaloučku rozpíná
Snad že se zas dny dlouží
prodlužují se nám i stíny…
Vůně měkce
nabourává vůli
Možná
že pestrost smysly souží…
A krájí nám co chvíli
naše cesty v půli
Není to podzim
jako všechny minulé
Je to čas sklizně
pro duše splynulé
Jichž lýka
vplétala se léta do sebe…
Co zmůže obava
když dáno máme shůry...
Navzdory podzimu
Nechci v Tobě nikdy ztlít
Díky tisíceré..
sklízím odvahu ,co nezebe……
nevím jestli to obecná lidská havárie,ale nejsi sama....každý má nějaký ty chatrný komůrky,do kterých to fouká....tak se drž a maminku hlaď a čti jí a piš,piš..ono to pomáhá....vždyť víš...
14.01.2009 00:48:00 | zvířenka
Nabourala jsi měkkce mou vůli - opět se těšit básněmi jako je tato. Starám se totiž o těžce nemocnou mamču a málo vás teď čtu...
14.01.2009 00:40:00 | Liv