Hodně mraků,
a přitom čistá obloha.
Těch lidí co jsou všude okolo
a přitom jdu prázdnou ulicí.
Ty melancholické tóny harvan,
které se ozývají z obrovského chrámu.
Ale co vlastně slyším?
Žádný chrám v dohledu
a kolem mě jen mrvolné ticho.
Cítím jenom tlukot vlastního srdce.
Toho, které mi vyrvali při vstupu do země.
Země protikladů...