Anotace: ze sbírky Dvě tváře - tvář nekompromisní temnoty a tvář nepopsatelného štěstí...
Jsem zvadlý černý tulipán,
z posledních sil zvedám list k nebi,
skrz nespočet neviditelných ran
se každé srdce jednou opotřebí.
Zahrada kvete, jak duha svítíce,
krása se na ni podívat či se jí projít,
jeden květ se do černých šatů strojíce
k zemi naklání, chce do větru mžít.
Poslední paprsek sluneční
přeji si spatřit než uvadnu,
proplouvat kamarádkou říční,
zadržet dech a klesat ke dnu.
Jsem zvadlý černý tulipán,
kdysi šťastný a úsměvný,
chci vidět život ze všech stran,
než splynu s matkou zemí.
20.01.2009 16:53:00 umělec2
Zviklán těmi všemi co neví i když ví přemýšliv zda zplodí cosi. Hybná sila slova dech.
15.01.2009 16:19:00 whiolet
Jen lehce pohlédnout a pak uvadnout motýlí křídla schovávat, a pak umírat?!
15.01.2009 10:20:00 Veronikass
Opět moc krásné. A taky se mi líbilo, že jsi použil střídavý veršovaný rým. Paráda... Jsi prostě šikovný.