Oběžnicí svých dnů se stávám
sama pod hvězdami
z výšky dolů ve snu padám
probouzím se a smutno je mi
Rovnoběžky mě svírají
jako obruče sudy s vínem
komůrky v srdci se přivírají
nerozlučná jsem s vlastním stínem
Chodím po vyšlapaných cestách
a přesto bloudím sama v sobě
hledám perly v slzách
v přílivu odlivu u mě i v tobě
Zadul vítr, šála vlála,
láskou zrůžověly líce,
bude pevná jako skála
nebo pouhá oběžnice?
:o)
Jiří senior
03.03.2009 10:57:00 | j.c.
Vítej na Liter.cz, pěkná báseň, myšlenková, má svoju hloubku a dá se lehounce chodit mezi řádky. Mne to 100% upoutalo natolik, že jsem si ju přečetla hned několikrát... nutí to k pozastavení a zadumání. :o)
07.02.2009 10:39:00 | NikitaNikaT.