Anotace: Tohle je pro tebe:D Doufám, že se ti to bude líbit, je to psané stylem, který teprve objevuju:D (napsáno 15.1.2009)
Znám tě pár dní, leč vstoupilas´ do mne,
neznám tvou hvězdu, však jsi mi tak blízko,
spřízněná duše, spojení světů,
zdaleka máváš mi, neznámá dívko,
mé malé slunce, můj druhý stíne.
Jsi jako okno, skrz které se dívám na svět,
sněhová vánice uprostřed pouště,
ohnivý plamen v bělostné zimě,
těším se na to, až uvidím tě příště,
jako bych v dálce viděl tvůj pohled.
Jsi mi tak vzdálená, však co je to dálka,
nehraje pro nás pražádnou roli,
jsi jako místo, jenž leží za obzorem,
po malých částech odhaluješ tvář svoji,
oživuješ ve mně hynoucího snílka.
Tvou tvář na obloze stvořil jsem z hvězd,
čekám tu na tebe, na neviditelné úsměvy,
jsi mi blíže než tisíc přátel nuzných,
po dlouhém čase dosáh jsem úlevy,
pohaslé oči zase začínají kvést.
Ta stavba verše je pěkná a působivá. Bohužel naplno vyniká jen v poslední sloce, takže až u ní mi došlo, jak to vlastně je a musel jsem si to přečíst ještě jednou. Jestli tu formu dopiluješ, tak má v sobě určitě velký potenciál.
16.01.2009 10:27:00 | denebrin
To je tak nádherné. Nevím sice, kdo tě k takové kráse inspiroval, ale jsem mu za to nesmírně vděčná, jelikož mi díky němu bylo umožněno si to přečíst. Myslím, že teď už se v té škole nebudu moct soustředit vůbec... :-)
16.01.2009 09:52:00 | Veronikass