Anotace: Ani nevím, co sem tentokrát dodat...Snad si to každý vyložíte po svém. Je to jen na Vás.
Ze snů se vzbudila, s oroseným čelem,
v iluzích blouznila, těkala hned kolem.
Vyděšená ze samoty, dýchala tak neklidně,
roztřesená za životy, prožila je nevlídně.
Dvojí tváře, cítila se zmatená,
ve své víře, byla téměř kamenná.
Nechtěla, za minulostí se otáčet,
nesměla, s touto dobou se vláčet.
Utopí ten smutek, v okamžiku prvním,
srazí onen zmatek, ve slaném víru vodním.
Snad pookřeje léty, na čas si dá,
natrhá si květy, i si zahvízdá.
Prostřední sloka se mi líbila ze všeho nejvíc. Ale celá báseň byla moc pěkná... :-)
24.01.2009 09:43:00 | Veronikass
Dvojí rýmy v jednom řádku, není to špatné, nevychází
se otáčet-se vláčet... a moc mi tam nesedí poslední věta...natrhá si květy i si zahvízdá...toto není dost silné na pointu
21.01.2009 19:19:00 | Taog