Anotace: Dvěma tvářím, které mi byly blíže než tušily...též jedné která mi JE blíž než tuší:D
Až jednou zemřu, chci abys milovala i za mě,
miluj přírodu, miluj lidi, tak jak já to nedokázal.
Vše co jsem cítil, uměl jsem vyjádřit snad jen ve verších,
navenek vypadal jsem snad jako šílený král.
Až jednou odejdu, chci abys dýchala i za mě,
dýchej ten čistý vzduch, vdechni ho celým tělem.
Vím, dřív býval vzduch čistší, krásnější a něžnější,
přivanu ti ten co zbyl, jenž skrývá se po světě celém.
Až jednou vyhasnu, chci abys žila se vzpomínkou,
alespoň někdo, aby mé jméno na rtech si překulil.
Vzpomeň si na mne, na to, že měl jsem Tě rád,
žij, jak já nikdy nedokázal, leč jsem se snažil.
Až půjdu za světlem, chci, aby tě to posílilo,
abys z mé duše vzala si vše, co dřív šťastné bylo,
zbytek vynes na vysokou horu a zpívej přitom,
do větru hoď ten prach, to Ty jsi mé vysněné dílo.
Až tě jednou opustím, chci, aby se ti dobře žilo,
aby ti ode mne alespoň něco veselého zbylo,
když Bůh mě k sobě nechtěl, musel jsem si život vzít,
neplač, nevolej mne zpět, nyní jsem nalezl klid.
Tož Vítko, tohle je fakt kvítko...
Každý verš a slovo,
keby to tak bolo,
ta krása a to štěstí,
jak od opilce pěstí :-D
22.01.2009 17:41:00 | Falco
Nádherné, překrásné a naprosto okouzlující. I když je báseň smutná, nabila mě potřebnou energií. Zbožňuji tvé básně. Jsou dokonalé...
21.01.2009 15:04:00 | Veronikass