***
V mém obláčku leží žena
čípak asi je
Celá v bílém oblečená
vlasy zlaté peřeje
Dlouhé prsty podél těla
krůpěj potu na čele
Zsinalá je barvou celá
stěží brvy mžikaje
Tiše šeptá moje jméno
malinko se usměje
Ucho kloním k bílé tváři
vzdech mne její zahřeje
Slyším slovo miluji tě
potom chvíli ticho je
Pak si sáhne na temeno
ruku plnou od krve
Za noci je málo záře
vypadá…že nežije
Nakláním se nad tou krásou
červánek krev vsakuje
Ztrácí se mi před pohledem
v snových mlhách ona je
Srdce její trpí chladem
kdo jej asi zahřeje
Vrážím ruku mezi ňadra
srdíčko už nebije
Beru si ho na svá bedra
mezi křídly teplo je
Její duši vkládám v moji
pocel smrtku zabije
Probrala se na tom lóži
bez slovíček děkuje
Jako přelud dívka boží
vypadá…že miluje
Něžně hladí moje tváře
teď už toho lituje
Uprchl ji od oltáře
jen se skokem zabije
Tulí ruce v moje tělo
naše láska božská je
Jedny křídla ve dvoje
jenom jedno křídlo je
***
Jasné ST! jdu si ji znova přečíst, musím donutil si mě...a já jsem ráda
24.01.2009 18:57:00 | JaniHani
ST, už jen za to, že si v dlouhých básních nelibuji, ale tuhle jsem zhltala až do konce :)
23.01.2009 19:09:00 | Lilly Lightová
Fíha, to je síla... skvělá báseň... jen jsem si tak něco vybavila... láska opětovaná je dar, souzněním... oltář... silné slovo, účelové. Někdy by rád utekl, ale už nemůže, někdo musí a nechce... smutné. Každý jsme svým pánem, ale někdy jsou okolnosti podlosti, že se člověk obětuje... K oltáři odvede si mne můj milý... do roka... vlastně už jen 11měsíců :o)
ST! za obsah, myšlenku, má to aj svouju jistou hloubku.
23.01.2009 06:45:00 | NikitaNikaT.