Do kmenů

Vyryla si naše jména
tak trochu jemnou kurzívou
do tlustého kmene
borovice.
U níž jsme se váleli
a smáli se
našim fotkám z dětství
a
stavili mechový chaloupky
pitomý.

Vyryla si naše jména
tak směšně tiskace
do nízkého smrku.
Kolem kterého
na procházky jsme chodili
a
rukou v ruce
kreslili do mraků
naše plány
zbytečný.

Vyryla si naše jména
rezavým klíčem
do starého modřínu.
Prý,
aby nám lidi nešlapali po štěstí.

Škoda,
že nedávno si poznala

lýkožrouta.