Dopis příteli

Milý příteli,
opět Ti píši a věřím, že mě vyslechneš. Jsi má jediná opora v tomto chaotickém světě.
Je zase jeden obyčejný den, já sedím ve škole a píši tento dopis. Bílá stránka se sama vybízí k tomu, popsat ji svými myšlenkami a obavami.
Zbavit se strachu a otázek a vypsat je ve slovech, do řádků ,obyčejnou propiskou. Ale co teď?
Co s popsaným listem? S tolika prázdnými slovy? Děsí mě pohled na ně, bojím se, že se zvednou a objeví se zpátky v mé hlavě a nedají mi spát.
A Ty, ten kterého potřebuji a na kterého spoléhám, Ty se neptáš, necítíš opovržení ani soucit, necítíš radost ani lítost, nenávist ani lásku, nechválíš mě ani mě nelituješ. Jen posloucháš a já píši…. Jsi má největší radost i strach. Jsi jediný, komu smím všechno říct. Jsi tu pro mě, když Tě potřebuji……. Ale nemůžeš mě ovlivnit,nemáš nade mnou žádnou moc.
Jsi jen papír…

Přesto Ti děkuji