V oblaku řvoucího ticha,
až do dna vypita,
v okolí popelnic
laciná rarita,
střepy dnů společných,
přestanu odmítat.
Není co hledat,
do cizích klínů sedat,
kuličky vzpomínek,
co se nestaly,
koulí se hranatě,
bez důlků zůstaly.
Černošedý popel
mého toužení,
křupe ti pod nohama,
ptáci oněmí,
něha je nevítaná.
pro mne bolava ...
nehledej jinde, co mas v sobe ...
kdyz mi bylo nejhur - poridila jsem si kytku ...
zkus to ...
25.01.2009 21:02:00 | Romana Šamanka Ladyloba
Zní to až skoro naštvaně..něha - může být i nemusí, záleží na člověku a situaci ;-)
25.01.2009 19:50:00 | Chancer
Něha je nevítaná... silně mi to zní... někdo ju chce a nemá ju, někdo si jí užívá...
25.01.2009 16:19:00 | NikitaNikaT.