Anotace: ***
Když nemůžu v noci spát,
tak tiše ležím a bdím.
Poslouchám svůj dech,
který dobře znám.
Noční zvuky ulice,
někde štěká pes.
Kocouří námluvy,
to strašidělné kvílení,
co podobá se pláči
nemluvňat.
Bojím se do polštáře,
uši si ukazováčky ucpávám.
Pomaličku z té hrůzy
má víčka těžknou,
do spánku se propadám.
Jj, jak to na kočky přinde, to je řev. Také to znám a popravdě... vždycky trnu hrůzou. Než usínám, na milého vzpomínám, na lásku a naše štěstí, na to, jak je nám občas házeno pod nohy klestí... jednou bude líp, až někdo pochopí... kdo nezažije pravou opravdovou lásku, nepozná.
Básenka se mi líbí, přivedla mne na různé myšlenky.
26.01.2009 06:23:00 | NikitaNikaT.