Dvě ženy v jedné místnosti
jedna se srdcem v naději,
druhá s kalichem hořkosti,
jak sestry rodné sedí nad sklenkami.
Potichu, ve vší vážnosti
chystají rituál s tarotami.
V magickém půlkruhu kameny
a plamen jediné vonné svíce,
vínem a vzrušením zmámeny,
znova si přilejí do sklenice.
Srdce dvě buší
více,
než by chtěla,
dlaně se potí v soustředění,
rozechvělá těla
nad kartami
a rozum tuší
pravdu bez věštění ...
V rozhodnutí jsme vždy stejně
samy ...
... a svíce ... dohořela ...
ST...už hned název mne upoutal, ale báseň mé očekávání předčila ;o)
29.01.2009 08:30:00 | Lilly Lightová
Dávaly jsme si jako holky, číst z dlaně od cikánky. Za dvacku. Byla to sranda náramná, ale kdyby taková kříšťálová koule doopravdy byla, radši bych do ní nenahlédla...
28.01.2009 09:24:00 | Iva Borecká
nedejme šanci tarotu..
by směroval nám cestu..
hledejme v sobě k životu
sílu, směr a mějme rádi..
tu obnošenou vestu .o)
27.01.2009 15:55:00 | Bean
Dílko je prostě skvělé... osud... karty... kdo ví, co v nich je... a zda-li pokaždé dondou naplnění... někdy ano, jindy ne...
První dvě věty... bez komentáře. Prostě trefné, reálné.
27.01.2009 07:37:00 | NikitaNikaT.