Hřích
Hřích
sedíš si
s hlavou skloněnou
nevíš si
rady sám se sebou
brečíš si
hlavu ukrytou
kreslíš si
tuhou šedivou
čím ta změna
ve tvé tváři
zač se hněváš
vždyť si zářil
co ti schází
velký lháři
jistě více pokory
nejen ve tvé tváři
mysl vysoko
si nosil
hřích hluboko
si prosil
dosáhl si svého
uspokojil mysl i tělo
však jen na chvilku
nestálo to za zmínku
pamatuj že
mrazem neroztajou ledy
protože
požár neuhasíš žízní
proto
nasyť tělo chleby
toho
jehož srdce trýzní
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Přemýšlivé, pravdivé, snad najdou se tací, kteří si ze svých činů vezmou poučení ... ST!
05.06.2009 12:54:00 | Anne Leyyd
Klaním se Ti, básníku. Tvá báseň je poselstvím por nás všechny, i ještě těm ,co se nezrodili...
27.01.2009 16:47:00 | Káňátko
Zajímavé čtení, myšlenky... ST! za obsah. Pro mne je to trochu nevšední... nevím, čím to.
27.01.2009 13:17:00 | NikitaNikaT.
