Čas mě vleče
za zbylé vlasy
kopu nohama
zraňuju si paty
jenom to brní
nezabíjí
Máváš se mnou
jsem vlajka
tvého vítězství
docela rudá
jenom to bolí
nezabíjí
Honí mě uzávěrky
jsem všem otevřený
nešika den se zase natáhnul
přes celou noc
jenom to vysiluje
nezabíjí
Kde se náhle vzal úsměv
pod plakátem zimní únavy
v mé strhané tváři?
Vím snad víc než si myslím?
Ne, já jsem šťastný
právě proto
že nevím
co mě jednou zabije
škoda přijít o to překvápko, pravda... krásně napsanej sloupeček - jako u tebe vždycky
12.04.2009 16:10:00 | drsnosrstej kokršpaněl
Konec relativně trefný, lehce očekávaný... co nezabije, to posílí... abych pravdu řekla, někteří lidé mne a miláčka posilují víc a víc, přitem si myslí, jak nás kolí :o) Mno, nechme je při tem :o)
02.02.2009 18:14:00 | NikitaNikaT.