Cesta divočinou

Čisté stromy vrhají stíny na mou cestu,
naposled obracím se k temnému městu,
necítím smutek, neb cesta je život můj,
v dálce již vidím radostný úsměv tvůj.

Peřinou je mi měsíčního svitu lesk,
polštářem poslední hvězdy stesk,
noc je mým přítelem, jemuž vždy věřím,
den zase dívkou, které lásku svou svěřím.

Hledám svobodu, najdu ji v divočině,
tam pro mou duši nastanou radostné žně,
chci zažít ten pocit bezmezné volnosti,
vyšplhat na horu, jež mne jí pohostí.

Chci plout na kajaku drsnou řekou,
také se projít písečnou dunou měkkou,
vydám se na cestu a nevím, jestli se vrátím,
prosím, pojď se mnou, jinak tě ztratím...