Zimní nechuť

Do duše kopou
koně bez podkovy
a život připadá mi marnivý
kašlu já na radost
zašlapuji starost
na záhonek stále blátivý.

Pod oblohou modrou
kdejaký pták zpívá
a přitom nevidí si do huby
únava přitom
s pusou mojí zívá
když mysl myslí na duby

na houževnaté větve
uprostřed něžné přírody
co by udržely
krk do smyce stáhlý
bez sebemenší nehody

ve chvíli
když do duše kopou
koně bez podkovy
a všechno připadá mi zbytečné
vždyť tady na světě
jenom čerstvé hroby
jsou pro člověka bezpečné.