Noc pod hvězdami

Dlouhým dnem jsme oba znaveni,
již máme dost cesty z kamení.
Naše zraky spočinou na odlehlé pláni,
tam budeme dnes spát - já a má paní.

Tiskneme se k sobě a vzhlížíme k obloze,
vodní dýmka přehluší ticho vzácné,
kouř se vznáší výš a končí ve Velkém voze,
miluji tvé oči, jsou vždy tak vstřícné.

Měsíc je v úplňku, září jak lampion,
je velitelem rozsáhlých hvězdných kolon,
prýští z něj naděje - též štěstí se násobí.

Jsme volní jak ptáci, kteří se tmou vznáší,
jsme větrem svobodným, který turisty straší.
Luna bílá nám předvádí všechny své podoby.