teď chci být svá
já nechci si hrát na tvý tóny
chci sama být
a zahrát na struny co bolí
proč bych jen pořád měla hrát ti do noty
já nejsem symbol dobroty
nechci se smát
když tohle není k popukání
já nejsem ta
co bude pořád vždycky k mání
a oblak nade mnou
to není prostor pro tvý věty
to je kouř z mý cigarety
nejsem postava z lásky komiksů
ani živá potrava země Fénixů
já opakuju zas a znova
nevkládej do mých úst svá slova
Hele, není to na konci trochu moc uťatý? Ale asi jsi to tak chtěla. Líbí se mi, ale tohle téma je už ohrané (i když tys ho spracovala dobře). Doufám, že víš co myslím, a že se neurazíš, ale člověk nechce pořád jen chválit, i když tady by klidně mohl.
10.05.2009 21:29:00 | TheTruffle