Pá!..

Pá, mizím v hloubi vesmíru
ze Země.. tak a tečka
nechci se s ní jak ve víru
otáčet dokolečka

třetí kosmickou rychlostí
po hyperbole - juchuúú!
slzy vysouším lítosti
z očí v řídnoucím vzduchu

mé tělo Slunce oblétlo
naposled s jeho stínem
až teď se měním ve světlo
v prostoru nehostinném

jeden ze šesti miliard plách
sám a prý nikdo druhý
nechá na své sny sedat prach
i orbit bludné kruhy

křižuju jiný paprsek
je to zář jejích očí
v strachu, abych ho neprosek
obloukem od mne bočí

paprskem být je báječné
pročpak chci mít zas tělo?
(když potkám zář a na tečně
s ní by se líbat chtělo)