na zem dopadla kometa
v roji roztříštěných hvězd
možná nebyla ze zlata
mohla jsem se splést
spálila kroky do vesmíru
zuhelnatěly minuty
kameni vzala přesnou míru
to jsme teď já i ty
žárem svařila touhy na prášek
konce kráteru nedohlédneš
v mlze bloudí čísi ruce plaše
čas usedl na kostelní věž
to sucho bolí až v kostech
mlčenlivé kroky svou vlastní ozvěnou
nemají ani trochu naspěch
kam přijdou, tam prostě zůstanou
paní... vy básníte :)
a krásně
paní, vy se lehce zasníte
a vznikají pak takovéto kometové třásně
moc milá, a kráter, z komety, máme v sobě já i ty...
21.02.2009 15:36:00 | blue