Sobě sám otrokem

Bezradným otrokem
vlastního sebe
cítím jak svírá mě
peklo i nebe

duše má vymáčklá
jak z formy bábovka
zažívá život
jak měkká pohovka

veškeré vzpoury
změkčí a ohladí
veškeré změny
s ní vůbec neladí

namlouvá jiným
a namlouvá sobě
smutek ten maskuje
ve veselém slově

ač sám to cítím
sobě si zapírám
ač po tom toužím
vždycky si upírám

vlastní to názory
vlastní to city
na vlastních názorech
bývají bity

mé já pak v stárnoucím těle
bezbranným otrokem
vlastního sebe