Houpe se..

Tak jako úsměv na tváři oběšence, houpe se cosi v mojí duši. Tiše praská, bouchá. Nepřestává.

Tak jako usedavá marnost,
navždy v zrdcadle zatracena,
tvoří se někde uvnitř most,
jež převádí myšlenky do ztracena.

Čirého zla, rudá poupata,
jež rozkvétají v zatracení,
jako hrobníkova lopata,
neokusí líbezného probuzení.

_______________________

Protože..

jeho lásku sežrala jsem,
zamávala s jeho duší.
Zde..
jako květ zla..odkvetla jsem,
výkřiky z temna mě teď ruší.

Padám na zem..
za havraního pění,
moje srdce si teď vem,
a duši plnou umrlého snění..