budeme jen svojí představou
mlčením zahaleným ve tmě
budeme svým stínem
dokonalým obrazem ticha
budeme hrací kostkou
polem nebezpečných tahů
budeme jen stěnou vod
větrem bezhlučných dešťů
budeme horou a nečekaným
strachem z minulosti
ztracený květ
náhrdelník bez krku
prstem bez ruky
hmatem bez významů
už nejdeme zastavit
Ta báseň jen nahrává mým představám o neskutečnosti - nemajíc blízkou duši, musel si ji vymyslet...duše se zhmotnila, je skutečná...nebo je to sen? Moc pěkně poskládaná slova. Skoro tak, jak si je někdy myslím já :-)
12.02.2009 14:35:00 | deuxEm
Budeme umírat,
se škodolibostí na rtech...
Budeme usínat,
se zaschlou krví na zdech...
12.02.2009 12:59:00 | whiolet