Zima

Sníh na krajinu popadává
a mně je zima na duši
můj život není žádná sláva
kdo nezažil ten netuší.

Sníh nad krajinou poletuje
a mně je smutno stále víc
do toho temný vítr duje
zhasíná světla voskovic.

Světla jak životy jsou zhasínané
všech drahých nám už zemřelých
jen o to prosím všemohoucí Pane
odpusť jim pošetilý hřích.

Hřích byl to že jsme milovali
i ty co o to nestáli
chtěli jsme aniž jsme se ptali
dát lásku – nám ji nedali.

Mrazí a v srdci je tak zima
vůz života se řítí na konec
smrt pevně otěže už třímá
a kosí vše jak řádný žnec.

Mrazí a zima je mé duši
to prazvláštní je počasí
a přitom žár aniž kdo tuší
není co tuhle bolest uhasí.