Zimní pálenka

Sněhové vločky kvasí v sudu,
sud kutálí se dolů,
dolů ze svahu klopýtá po kamení.

Svět rudý není,
slunce nezapadá
a přesto končí den
a já
pálenkou omámen
otvírám další sud.

V baráku prázdném,
baráku bez oken
jsem v mlze potopen,
v mlze za svýma očima.
Můj stín další láhev načíná.

Co vykvasilo v zimě v sudu,
sněhové vločky, cukr, splín
zhluboka hltám, ústy, nosem...

Doufám, že zítra nezaspím,
až probudím se s prázdnou hlavou
někde kde neznám postel, stůl,
až probudím se ráno v půl...

Snad probudím se právě včas
dát vypálit zas nový kvas!