Pomíjivost

---

Skřípotající šepot Tvého "já" dávného,
nezapomenutelný pocit hlasu omamného,
jenž hoří mi před zraky v chvilkách zapomnění,
nechci se oddávat navěky snění.

Tak se tam neskrývej v letokruzích,
vždyť netoužíme po dobrodruzích,
praská Tvůj pláč,
ve vůni borovic.

Vidím Tě, plaješ - se mnou si hraješ,
jak neúnavný jsi, když zahříváš,
povídáš věčně o nějaké slečně,
povídáš o tom, že žít se dá věčně..

---

- Přesto uhasínáš...-